V následujícím článku nejprve vysvětlíme základní principy modelování a poté ukážeme pokročilé možnosti vhodné pro složité příklady a netypické tvary.
- Základní principy
- Pokročilé možnosti
Základní principy
Čtyři typy vyztužení
Vyztužení se vytváří příkazem Sestava výztuže, který nabízí čtyři samostatné typy vyztužení:
- Na více hranách — umístí vyztužení podél seznamu hran nebo ploch
- Na povrchu — umístí pruty vůči jedné referenční ploše a hraně
- Dvěma body — definuje prut přímo mezi dvěma souřadnicemi
- Křivkou — definuje tvar prutu ze seznamu bodů
Základním principem umístění vyztužení u možností Na více hranách i Na povrchu je, že nejprve musíte vybrat řídící prvek a poté zvolit příslušné povrchy a hrany podle číslování řídícího prvku — viz příklad.
Kromě toho má každý typ k dispozici některá společná nastavení vlastností, například rozteč výztuže, typ kotvení a další, a také některá nastavení specifická pro danou definici — například entitu Na více hranách lze nastavit jako uzavřenou a podobně.
Zbývající dvě entity vyztužení se naproti tomu definují pomocí souřadnic nebo vektorů.
Dvěma body lze definovat ve více vrstvách, kopírovat podél vektoru, vztáhnout k řídícímu prvku — nebo v globálních souřadnicích, pokud není požadována vazba na entitu modelu.
Křivka se definuje pomocí tabulky pro zadávání bodů, včetně možnosti vkládat hodnoty přímo z Excelu pomocí kopírování a vložení. Křivku lze definovat vzhledem k entitě modelu — k počátku hrany (zobrazí se kříž lokálního souřadného systému), ke středu plochy nebo v globálních souřadnicích.
Pokročilé možnosti
Referenční geometrie vyztužení
Kromě betonového prku lze jako Řídící pro typ vyztužení přiřadit také negativní těleso nebo pracovní rovinu.
- Pracovní rovina — obecný řez tělesem, definovaný buď normálovým vektorem, nebo třemi úhly natočení. Základní tvary vyztužení se definují v rovině, což je mnohem snazší než práce přímo se složitou 3D geometrií.
- Negativní těleso — lze umístit kamkoli do tělesa, lze jej i natočit a vyztužení se vytvoří přímo v něm.
Uzavřený tvar třmínků
Vlastnost Uzavřený tvar spojí první a poslední bod tvaru vyztužení do spojitého prutu. Nastavení způsobu kotvení na začátku/konci je zakázáno a scéna zobrazuje uzavřený třmínek bez háků. Protože je třmínek modelován jako spojitý a nekončí kotevními pružinami, umělá nespojitost zmizí – a s ní i špičky ve výsledcích, které způsobovala.
Vyztužení se přizpůsobuje tvaru bloku
Toto chování řídí možnost Přizpůsobit tvaru: je-li aktivní, jednotlivé pruty ve vrstvě se přizpůsobí tvaru odkazovaného prvku nebo negativního tělesa; je-li neaktivní, všechny pruty si ponechají tvar definovaný na vstupní ploše. Obě chování jsou podporována jako legitimní návrhové záměry a příslušný režim se volí explicitně, není pevně dán nástrojem.
Pravidelná a nepravidelná rozteč
Rozteč vrstvy nabízí dvě možnosti v části Definice rozteče:
- Pravidelně přebírá jednu hodnotu vzdálenosti
- Nepravidelně přijímá seznam vzdáleností vrstev — nerovnoměrné rozmístění se tak zadává přímo, místo aby se rozdělovalo do několika entit.
Vyztužení, které přesahuje za prvek, je automaticky oříznuto bez ohledu na to, který typ řídící položky modelu byl použit.
Poznámka: Pokročilé možnosti návrhu vyztužení byly vydány ve verzi IDEA StatiCa 26.1.
