Zatížení v IDEA StatiCa Stability jsou uspořádána do tří úrovní: zatěžovací stavy, zatížení v nich obsažená a kombinace zatížení, které vstupují do analýzy.
Všechny položky zatížení se vytvářejí ve skupině New na záložce MODEL pomocí tlačítek Load case, Line load, Point load a Combination. Protože je každé zatížení přiřazeno k prvku, musí být prvky v modelu definovány jako první.
Zatěžovací stav
Zatěžovací stav je skupina zatížení, která působí na konstrukci společně, například stálé zatížení, užitné zatížení nebo vítr. Vytváří se tlačítkem Load case ve skupině New na záložce MODEL.
Každé liniové a bodové zatížení je přiřazeno k jednomu zatěžovacímu stavu. Pokud je zaškrtnuto políčko Self weight, je do zatěžovacího stavu automaticky zahrnuta vlastní tíha všech prvků. Takový zatěžovací stav nemůže obsahovat žádná liniová ani bodová zatížení, proto vlastní tíhu ponechte ve vlastním zatěžovacím stavu a ostatní zatížení zadejte do samostatných zatěžovacích stavů.
Vytvořené položky se zobrazí ve stromu ve scéně v části Load and Combinations > Load cases (LC1, LC2, …). Každý zatěžovací stav obsahuje vlastní Line loads a Point loads, pokud jsou nějaké definovány. Výběrem položky ve stromu se otevře tabulka vlastností, kde lze položku upravit, zkopírovat (Copy) nebo smazat (Delete). Zatížení lze přidat přímo do vybraného zatěžovacího stavu pomocí Add line load nebo Add point load.
Zatížení lze do vybraného zatěžovacího stavu přidat také kliknutím pravým tlačítkem myši na prvek ve 3D scéně a výběrem Add line load nebo Add point load z kontextové nabídky.
Liniová a bodová zatížení
1. Liniová zatížení
Liniové zatížení působí mezi pozicemi Begin position a End position [m] podél prvku se složkami intenzity X, Y, Z [kN/m]. Složky se zadávají v globálním (Global) nebo lokálním (Local) souřadnicovém systému, který se volí v rozbalovací nabídce Coordinate system. Rozbalovací nabídka Location určuje, kde na průřezu zatížení působí: Member axis, Top, Bottom, Left nebo Right. Působiště zatížení lze v horizontálním směru posunout pomocí Eccentricity. Pokud je prvek vybrán jako CBFEM prvek na záložce DESIGN, lze zatížení rozložit na určitou šířku Width; pokud prvek jako CBFEM prvek vybrán není, je tato možnost zakázána.
2. Bodová zatížení
Bodové zatížení působí v jediné pozici Position [m] podél prvku se složkami síly Fx, Fy, Fz [kN] a složkami momentu Mx, My, Mz [kNm]. Složky se zadávají v globálním (Global) nebo lokálním (Local) souřadnicovém systému, který se volí v rozbalovací nabídce Coordinate system. Rozbalovací nabídka Location určuje, kde na průřezu zatížení působí: Member axis, Top, Bottom, Left nebo Right. Působiště zatížení lze v horizontálním směru posunout pomocí Eccentricity. Pokud je prvek vybrán jako CBFEM prvek na záložce DESIGN, lze zatížení rozložit na určitou šířku Width a délku Length; pokud prvek jako CBFEM prvek vybrán není, jsou tyto možnosti zakázány.
Pokud je Width nebo Length zatěžované plochy větší než plech, na který zatížení působí (pásnice, stojina atd.), část zatížení leží mimo povrch plechu. Tato část se do modelu nepřenáší, takže se ve výpočtu nepoužije plná velikost zatížení. Protože to může být nebezpečné a není to intuitivní, aplikace v takovém případě zobrazí varovnou zprávu.
Kombinace zatížení
Kombinace zatížení se vytvářejí tlačítkem Combination ve skupině New na záložce MODEL. Rozbalovací nabídka Check type určuje, zda se kombinace používá pro mezní stav únosnosti (ULS), nebo mezní stav použitelnosti (SLS). V tabulce je každému zatěžovacímu stavu přiřazen součinitel Coefficient [-], kterým se násobí všechna zatížení v tomto zatěžovacím stavu. Zadejte jej jako celkový součinitel zatěžovacího stavu, například 1,35 pro stálá a 1,50 pro proměnná zatížení. Pokud je nutné uplatnit také kombinační součinitel, zadejte součin dílčího součinitele zatížení a kombinačního součinitele, například 1,50 × 0,6 = 0,90. Výsledný vzorec se zobrazí v poli Combination rule, které je určeno pouze pro čtení, například 1,35*LC1 + 1,5*LC2.
