Plné funkce aplikace Detail 3D

Detail 3D je v podstatě rozšíření stávající zavedené aplikace Detail. Přidává nový typ modelu 3D a s tím přichází implementace metody pro výpočet napěťových polí ve 3D prostoru nazývané 3D CSFM. Výpočty a posouzení jsou implementovány pro mezní stav únosnosti (MSÚ).

Než přejdeme k popisu funkcionalit Detail 3D, je vhodné upozornit na existenci teoretického pozadí, kde si můžete přečíst více technických podrobností o jednotlivých entitách modelu a samotných výpočtech.

• IDEA StatiCa Detail – Konstrukční návrh betonových 3D diskontinuit

V prvním kroku může uživatel vybrat nový typ modelu na úvodní obrazovce (v průvodci), kde je k dispozici několik šablon a samozřejmě také možnost zadat model od základu.

Stejně jako u 2D modelů lze v pravé části upravit Počáteční nastavení, jako je návrhová norma, materiály a krytí betonu.

Po vytvoření prázdného modelu nebo modelu ze šablony jsou k dispozici možnosti známé z prostředí 2D modelování.

Možnosti pro práci s více položkami projektu lze nalézt v horním pásu karet, stejně jako standardní tlačítka Zpět/Vpřed, možnosti zobrazení popisků, ovládací prvky galerie, nastavení výpočtu a ovládací prvky správy šablon.

Také se inicializuje strom, jehož první položka, standardně pojmenovaná DRM1, obsahuje výchozí nastavení pro skutečnou položku projektu. Nad stromem lze nalézt nástroje pro manipulaci s modelem.

Galerie

Zobrazit jako mřížkuZobrazit jako posuvníkZobrazit jako mřížku

1 z 3

Galerie

Zobrazit jako mřížkuZobrazit jako posuvníkZobrazit jako mřížku

3 z 3

Zobrazit jako mřížkuZobrazit jako posuvníkZobrazit jako mřížku

1 z 3

SCBF - Rohový přípoj, část 1

EBF – část 5

Modelové entity

V aplikaci Detail zahrnujeme do kategorie modelových entit následující:

• Pruty
• Podpory
• Zařízení pro přenos zatížení

Zadat lze pouze jeden Prut, který lze definovat jako obdélníkový nebo polygonový tvar. Obdélníkový tvar je definován třemi rozměry, zatímco u možnosti Polygon se tvar ve 2D prostoru zadává do tabulky pomocí souřadnic, které lze následně vytáhnout do prostoru. Pro definování obecného tvaru polygonu lze jednotlivé souřadnice vyplnit do tabulky, nebo lze použít funkci kopírování a vkládání z tabulkového programu (například Microsoft Excel).

Plošná podpora se používá k podepření modelu. Tento typ podpory lze zadat dvěma způsoby – dvěma typy geometrie.

• Celá plocha
• Lomená čára (Polyline)

V obou případech je třeba zvolit referenční plochu a samozřejmě definovat stupně volnosti. Podporu lze definovat jako pružnou a pro směr kolmý na zadanou plochu lze použít typ Pouze tlak (Compression-only). Na následujícím obrázku vidíme zadání podpory na celé ploše číslo 4 s vypnutou možností Pouze tlak.

Pro druhou možnost zadání lomenou čárou je k dispozici stejná tabulka jako pro zadání prutů. I zde lze využít funkci kopírování a vkládání nebo zadat souřadnice ručně. Zadaný tvar lze posouvat podél referenční plochy pomocí souřadnic X a Y nebo jej natočit zadáním úhlu.

Je třeba poznamenat, že lomenou čáru lze zadat tak, aby počátek souřadnic byl v těžišti požadovaného tvaru. Poloha bude poté vztažena souřadnicemi X a Y k tomuto těžišti.

Tuhost podpor pro základy

Při modelování můžeme uvažovat dva případy. Pokud modelujeme kotvení do konstrukce, lze podpory považovat za nekonečně tuhé. 

V případě kotvení do základového bloku je nutné tuhost definovat správně. Podpory je navíc nutné definovat jako Pouze tlak. 

Hodnoty ve směru z (tuhost Kz) jsou převzaty z literatury podle příslušného typu zeminy. Konkrétní příklad naleznete v tutoriálu.

 Hodnoty závisí na doporučeních příslušné regionální literatury. Případně lze hodnoty získat od geotechnického inženýra.

Ve vodorovných směrech (K_x a K_y) je situace méně jednoznačná. Naším obecným doporučením je použít hodnotu přibližně 1/10 hodnoty K_z spolu s inženýrským úsudkem.

Přesnějším přístupem by bylo použít iterativní postup, ze kterého jsme naše doporučení odvodili.

Nejprve nastavte K_x a K_y na velmi nízké hodnoty (z výpočetních důvodů se nedoporučuje nastavovat hodnotu přímo na nulu), například na 0,1, a prozkoumejte napětí ve výztuži. 

Vzhledem k tomu, že tyto nízké hodnoty vedou k nereálným posunům, je třeba tuhost postupně zvyšovat, aby lépe odpovídala realitě. Cílem je dosáhnout reálnějších hodnot posunů při zachování tahového napětí výztuže na spodním okraji blízko původní hodnotě, s odchylkou menší než 5 %.

Zařízení pro přenos zatížení obsahují dvě entity – patní desku a jednotlivou kotvu. Začněme s patní deskou. Pro určení polohy je nutné vybrat referenční plochu a hranu. Ty definují počátek souřadnic, od kterého se měří vzdálenosti X a Y. Existují dvě možnosti definice tvaru – obdélníková a polygon.

Patní deska je s betonovým prvkem spojena kontaktem, který přenáší tlaková napětí a podle volby uživatele může přenášet i smyková napětí. Lze vybrat ze tří mechanismů přenosu smyku:

• třením
• kotvami
• smykovou zarážkou

Software neumožňuje tyto mechanismy přenosu smyku kombinovat.

Pro možnost přenosu třením je nutné zadat návrhovou hodnotu součinitele tření. Pro možnost smykové zarážky je nutné zadat ocelový profil včetně geometrie a polohy.

Všechny možné konfigurace patních desek naleznete v článku: Base Plates Options.

Patní deska může přenášet buď osamělé zatížení, nebo skupinu sil. Pro osamělé zatížení lze model zatížit šesti vnitřními silami (Fx, Fy, Fz, Mx, My a Mz) v libovolné poloze na patní desce. Pro skupinu sil může uživatel zadat polohy, velikosti a směry sil do tabulky, což umožňuje obecné rozmístění na patní desce. Je důležité zmínit, že patní deska je zatížena bodově a nemá na horní ploše přivařenou žádnou výztuhu ani prvek. Proto je pro správné rozložení zatížení důležité použít relativně tuhou patní desku s poměrně vysokou tloušťkou. Další možností je použít Stub, který řeší problém s tuhostí plechu.

Druhé zařízení pro přenos zatížení, jednotlivá kotva, může být přidáno a propojeno s patní deskou, například pro vytvoření patní desky sloupu kotvené čtyřmi kotvami (viz obrázek níže). Je také možné modelovat samostatné kotvy bez patní desky.

Více informací o propojení s patní deskou naleznete v části Theoretical background.

Z hlediska polohy a geometrie jsou kotvy vztaženy k ploše a hraně bloku, včetně určení relativní polohy stejně jako u patní desky. Samozřejmě je možné zadat délku kotvy v betonu a délku nad povrchem betonu.

Kotvy jsou implementovány ve dvou variantách:

• Předem zabetonované kotvy 
• Lepené kotvy

Pro předem zabetonované kotvy se pevnost soudržnosti použije podle EN 1992-1-1 kap. 8.4.2. Kromě toho je možné pro tento typ kotvy zadat typ kotvení stejně jako u konvenční výztuže.

U lepených kotev je možné přímo zadat pevnost soudržnosti, kterou uživatel zjistí z technického listu použité lepicí malty. Upozorňujeme, že je nutné zadat návrhovou hodnotu pevnosti soudržnosti. Následující článek vám pomůže danou hodnotu zjistit. 

Všechny možnosti kotev najdete v článku: Single Anchor Options

Podrobný popis chování propojení mezi kotvou a patní deskou je uveden v části Theoretical background.

Zatížení

Zatěžovací stavy lze definovat stejným způsobem jako u 2D železobetonových prvků. To znamená, že každému zatěžovacímu stavu lze přiřadit buď stálý, nebo nahodilý typ zatížení. Stálé zatěžovací stavy se na model aplikují jako první a po úspěšném výpočtu se aplikují nahodilé zatěžovací stavy.

Typ zatěžovacích impulzů

Do každého zatěžovacího stavu lze přidat celkem 4 typy zatěžovacích impulzů.

Definice plošných zatížení je totožná s definicí plošné podpory. To znamená, že je možné je zadat dvěma způsoby: Celá plocha a Polyline. V případě plošných zatížení se intenzita zatížení samozřejmě zadává ve třech obecných směrech.

Skupina sil je zatěžovací entita, která umožňuje zadat síly ve třech směrech kdekoli na modelu pomocí tabulky. Lze ji vztáhnout k patní desce nebo k povrchu betonového bloku. Pro tabulkové zadávání lze opět použít funkci kopírování a vkládání z tabulkového procesoru.

Vlastní tíha by měla být zahrnuta v každém modelu. Například betonové základy zatížené ohybovým momentem se pak nepřevrátí tak snadno.

Bodová zatížení lze zadat přímo na patní desku pomocí šesti vnitřních sil Fx, Fy, Fz, Mx, My a Mz v obecné poloze. 

Při použití patní desky může aplikace této síly přímo na reálnou, deformovatelnou patní desku vést k nerealistickému přerozdělení napětí v desce, kotvách a betonu. Proto je vhodnější použít druhou možnost - pahýl.

Pahýl

Pahýl je reprezentován krátkou částí sloupu nad patní deskou, která je modelována jako konstrukce ze skořepinových prvků a chová se jako fyzikálně přesné rozhraní mezi vnitřními silami a plechem. Používá se standardní databáze průřezů.

Sada šesti složek vnitřních sil (sil a momentů) se aplikuje v jednom bodě na spodní ploše pahýlu - tedy na patě sloupu.

Podpory přenášejí síly na horní plochu pahýlu, odkud se přirozeně přerozdělují přes pahýl do patní desky, kotev a betonu.

Tento přístup zachovává reálnou tuhostní interakci mezi sloupem a plechem a eliminuje potřebu jakéhokoli ručního přerozdělení nebo umělých předpokladů.

Pahýl byl vydán ve verzi IDEA StatiCa 25.1.

Kombinace

Vzhledem k tomu, že analýza v aplikaci IDEA StatiCa Detail je nelineární, používají se tzv. nelineární kombinace. To znamená, že jednotlivé zatěžovací stavy se nepočítají a jejich výsledky se poté nesčítají. Naopak, zatěžovací stavy stejného typu zatížení se sčítají ještě před výpočtem, samozřejmě s příslušnými součiniteli definovanými v kombinacích, a teprve poté se počítají jednotlivé kombinace. Proto je existence alespoň jedné kombinace předpokladem pro zahájení výpočtu.

Definovat lze pouze kombinace pro MSÚ.

V následujícím článku nejprve vysvětlíme základní principy modelování a poté ukážeme pokročilé možnosti vhodné pro složité příklady a netypické tvary.

1. Základní principy
2. Pokročilé možnosti

Základní principy

Čtyři typy vyztužení

Vyztužení se vytváří příkazem Sestava výztuže, který nabízí čtyři samostatné typy vyztužení:

• Na více hranách — umístí vyztužení podél seznamu hran nebo ploch
• Na povrchu — umístí pruty vůči jedné referenční ploše a hraně
• Dvěma body — definuje prut přímo mezi dvěma souřadnicemi
• Křivkou — definuje tvar prutu ze seznamu bodů

Základním principem umístění vyztužení u možností Na více hranách i Na povrchu je, že nejprve musíte vybrat řídící prvek a poté zvolit příslušné povrchy a hrany podle číslování řídícího prvku — viz příklad. 

Kromě toho má každý typ k dispozici některá společná nastavení vlastností, například rozteč výztuže, typ kotvení a další, a také některá nastavení specifická pro danou definici — například entitu Na více hranách lze nastavit jako uzavřenou a podobně.

Zbývající dvě entity vyztužení se naproti tomu definují pomocí souřadnic nebo vektorů. 

Dvěma body lze definovat ve více vrstvách, kopírovat podél vektoru, vztáhnout k řídícímu prvku — nebo v globálních souřadnicích, pokud není požadována vazba na entitu modelu.

Křivka se definuje pomocí tabulky pro zadávání bodů, včetně možnosti vkládat hodnoty přímo z Excelu pomocí kopírování a vložení. Křivku lze definovat vzhledem k entitě modelu — k počátku hrany (zobrazí se kříž lokálního souřadného systému), ke středu plochy nebo v globálních souřadnicích.

Pokročilé možnosti

Referenční geometrie vyztužení

Kromě betonového prku lze jako Řídící pro typ vyztužení přiřadit také negativní těleso nebo pracovní rovinu.

• Pracovní rovina — obecný řez tělesem, definovaný buď normálovým vektorem, nebo třemi úhly natočení. Základní tvary vyztužení se definují v rovině, což je mnohem snazší než práce přímo se složitou 3D geometrií.

• Negativní těleso — lze umístit kamkoli do tělesa, lze jej i natočit a vyztužení se vytvoří přímo v něm.

Uzavřený tvar třmínků

Vlastnost Uzavřený tvar spojí první a poslední bod tvaru vyztužení do spojitého prutu. Nastavení způsobu kotvení na začátku/konci je zakázáno a scéna zobrazuje uzavřený třmínek bez háků. Protože je třmínek modelován jako spojitý a nekončí kotevními pružinami, umělá nespojitost zmizí – a s ní i špičky ve výsledcích, které způsobovala.

Vyztužení se přizpůsobuje tvaru bloku

Toto chování řídí možnost Přizpůsobit tvaru: je-li aktivní, jednotlivé pruty ve vrstvě se přizpůsobí tvaru odkazovaného prvku nebo negativního tělesa; je-li neaktivní, všechny pruty si ponechají tvar definovaný na vstupní ploše. Obě chování jsou podporována jako legitimní návrhové záměry a příslušný režim se volí explicitně, není pevně dán nástrojem.

Pravidelná a nepravidelná rozteč

Rozteč vrstvy nabízí dvě možnosti v části Definice rozteče: 

• Pravidelně přebírá jednu hodnotu vzdálenosti
• Nepravidelně přijímá seznam vzdáleností vrstev — nerovnoměrné rozmístění se tak zadává přímo, místo aby se rozdělovalo do několika entit.

Vyztužení, které přesahuje za prvek, je automaticky oříznuto bez ohledu na to, který typ řídící položky modelu byl použit.

Poznámka: Pokročilé možnosti návrhu vyztužení byly vydány ve verzi IDEA StatiCa 26.1.

Kotvení do prostého betonového bloku lze modelovat a normově posoudit v aplikaci IDEA StatiCa Connection. V určitých případech, jako je kotvení blízko okraje, je návrh nedostatečný kvůli možným způsobům porušení a je vyžadována přídavná výztuž. Ačkoli tato funkce není dostupná v aplikaci Connection, je možné přímo pokračovat do aplikace Detail.

3D Detail je zaměřen na řešení kotvení do betonových bloků a analýzu jak kotevních prvků, tak samotného betonového bloku. Navíc je mezi aplikacemi Connection a Detail implementováno přímé propojení, které tento proces zjednodušuje. Uživatelé Connection, kteří navrhují kotvení podle Eurokódu nebo AISC, mohou importovat svůj model z Connection do pokročilého 3D Detail jedním kliknutím.

• Import je povolen pouze pro kotvení. Pokud v modelu Connection není betonový blok, export do Detail je zakázán ("RC check").
• Model v Connection musí být spočítán. Pokud výsledky nejsou k dispozici, ikona exportu ("RC check") je zakázána. Pro funkci exportu je také nutné mít platné licence pro betonové aplikace. Jinak bude možnost exportu opět zakázána.
• Pro import/export je povolen pouze jeden betonový blok.
• Některé typy kotev nejsou pro import podporovány a rovněž nedoporučujeme exportovat tzv. okrajové kotvení. Podrobný přehled omezení je uveden v článku: Known Limitations for 3D Detail

Přípoj je importován včetně 

• Betonového bloku
• Kotev
• Patních desek
• Zatížení

Doplňující informace a parametry, které jsou nastaveny podle odpovídajícího nastavení v Connection:

• Přenos smyku (pomocí kotev, smykových zarážek a tření) 
• Materiál
• Typ kotvení
• Typ kotvení na konci
• Součinitel tření

Možné konfigurace a typy kotev, které lze exportovat, naleznete v následujících článcích:

Anchor types

Base Plate options

Export z Connection do Detail krok za krokem

Nejprve vytvořte model kotvení v Connection podle Eurokódu/AISC a klikněte na tlačítko Calculate.

Jakmile existují výsledky, je export patky povolen. Kliknutím na tlačítko "RC Check" na pásu karet se zobrazí dialog s dotazem na umístění a název nově vytvářeného souboru Detail.

Po úspěšném exportu je vytvořen projekt v Detail. Geometrie betonového bloku a patní desky, poloha a vlastnosti kotev a zatížení jsou automaticky přeneseny do Detail. Automaticky je vytvořena plošná podpora umístěná na spodní ploše betonového bloku. 

Poznámka: Je nutné zkontrolovat pouze nastavení ve směru Z. (Pro základové patky používáme pouze tlak s nastavením tuhosti podloží; pro navazující konstrukci lze také povolit tahovou podporu).

Nejsložitější částí tohoto procesu je import zatížení. Pro každý spočítaný účinek zatížení v Connection je automaticky vytvořen odpovídající zatěžovací stav a kombinace MSÚ v Detail.

• Patní deska je zatížena silami ve svarech, které jsou modelovány jako skupina sil. Pro zatížení samotné patní desky je importované zatížení reprezentováno skupinou sil odpovídající napětím ve svarech mezi patní deskou a ocelovými prvky v modelu Connection.

• Kotvy jsou modelovány a zatěžovány nezávisle na patní desce a jsou zatěžovány osově bodovými silami. Zatížení kotev je ve scéně reprezentováno dvojicí šipek v opačných směrech. Jedna šipka představuje tahovou sílu působící pouze na horní část kotvy. Druhá představuje tlakovou sílu působící na patní desku. 

Zaškrtávací políčko "Přenos osových sil" je ve výchozím nastavení odškrtnuté, jelikož kotvy jsou zatěžovány silami přímo. 

Poznámka: Následující obrázek se netýká předem zabetonovaných kotev, u kterých je přenos osových sil po exportu správně zaškrtnut. Důvod je uveden v Teoretickém základu.

• Smyk je přenášen podle nastavení v Connection jednou z možností – kotvami, smykovými zarážkami nebo třením. Pokud je smyková síla přenášena kotvami, můžete konkrétní kotvy vypnout odškrtnutím políčka "Přenos smyku". 
• Pokud je nastaveno tření nebo smykové zarážky, smyk v kotvách není v modelu nikdy uvažován. (I když je políčko zaškrtnuté.)

Poté už jen přidejte potřebnou výztuž pomocí výše uvedených nástrojů a spočítejte model. Nezapomeňte nastavit návrhovou pevnost v soudržnosti pro lepené (dodatečně instalované) kotvy podle parametrů výrobce. 

Je také vhodné zkontrolovat, že zadané zatížení nezpůsobí převrácení betonového bloku. Převrácení lze zabránit vlastní tíhou nebo dostatečnou tlakovou normálovou silou. Pokud je výsledná svislá síla kladná (blok se nadzvedne od podpory), výpočet rovněž selže. 

Jelikož beton nepůsobí v tahu, dojde k odloupnutí krytí mezi spodní výztuží a podporou. 

Podrobné vysvětlení importovaných sil působících na patní desku nebo kotvy, znázorněných na obrázku níže, naleznete v Teoretickém základu. 

Jednosměrná synchronizace z Connection do Detail

Aplikace Connection poskytuje funkci „Update Existing“ pro synchronizaci projektu Detail s nejnovějšími daty z Connection, čímž odpadá potřeba znovu vytvářet model od začátku.

Proces aktualizace synchronizuje následující data:

• Betonový blok: geometrie a materiál
• Patní deska / předem zabetonovaná deska: geometrie a materiál
• Kotvy / spojovací prvky: geometrie a materiál
• Data zatížení: zatěžovací stavy, impulzy a kombinace

Nastavení se neimportuje/nesynchronizuje, proto musí být norma vždy nastavena správně.

Během aktualizace se s entitami, které byly původně vytvořeny z Connection, zachází následovně: existující entity jsou aktualizovány novými daty, entity, které již v Connection nejsou přítomny, jsou smazány, a nové entity v Connection jsou přidány do projektu Detail. Entity vytvořené přímo v Detail zůstávají beze změny, včetně negativních objemů, řezů, booleovských operací, výztuže, plechů, kotev a zatěžovacích stavů.

Před aktualizací systém vyzve k vytvoření zálohy a zálohy jsou automaticky ukládány do stejné složky, aby byla zajištěna obnova předchozího stavu.

Tento pracovní postup podporuje více položek projektu jak v Connection, tak v Detail. Je možné zkopírovat položku projektu Connection za účelem vytvoření varianty a poté ji synchronizovat s odpovídajícím projektem Detail. Aktualizace jsou podporovány i pro projekty Detail obsahující více položek projektu, což umožňuje udržet veškerá relevantní data konzistentní.

Poznámka: Vydáno ve verzi IDEA StatiCa 24.1 pro EN. Postupně vylepšováno implementací AISC, přidáním možností kotevních prvků a upřesněním omezení. Tento článek, včetně veškeré funkčnosti, je platný od verze 26.0. Jednotlivé změny lze najít v poznámkách k vydání.

Zobrazení výsledků je velmi podobné zobrazení výsledků v aplikaci 2D Detail. Existují však některé zásadní rozdíly, zejména pokud jde o výsledky pro beton a kotvy. V následující části si projdeme všechny dostupné výsledky se zaměřením na zmíněné rozdíly. Na záložce Posudek můžete zobrazit celkem 4 typy výsledků:

• Souhrn
• Pevnost - posouzení MSÚ betonu, výztuže a kotev
• Kotvení - posouzení napětí v soudržnosti výztuže a kotev
• Další doplňkové výsledky

Ve výsledcích Souhrn jsou zobrazeny vektory hlavních tlakových napětí v betonu a využití výztuže a kotev, aby vám poskytly základní přehled. V Toku napětí lze nově nastavit meze pro zobrazení velikosti vektorů hlavních napětí. 

Posouzení pevnosti betonu, výztuže a kotev

V posouzení Pevnost můžete zobrazit rozložení napětí a přetvoření v betonu. V horním pásu karet na panelu nástrojů Výsledky můžete ovládat, co se zobrazí. Je možné zobrazit poměry σ_c,eq/σ_lim a ε/ε_lim a také plastické přetvoření, úroveň trojosé napjatosti σ_c3/σ_lim a směr hlavního napětí v betonu. Všechny výsledky v posouzení Pevnost se vztahují k meznímu stavu únosnosti.

Poznámka: Přečtěte si Teoretické základy, kde je σ_c,eq definováno. Nebo si můžete projít tento verifikační článek, kde je tento jev vysvětlen a ověřen pomocí dobře známé triaxiální zkoušky: Triaxiální napětí – efekt aktivního omezení

Materiály lze přepínat ve vlastnostech. 

Posouzení výztuže se provádí velmi podobným způsobem, kdy jsou porovnávány limitní hodnoty s vypočteným napětím/přetvořením - σ_s/σ_lim a ε_s/ε_lim.

U kotev máme dvě posouzení. Jedno je stejné jako u výztuže — porovnání limitních hodnot - σ_s/σ_lim a ε_s/ε_lim. Druhým je normové posouzení viz text dále.

Poznámka: Můžete si všimnout, že každá kotva je posuzována v několika řezech, které se automaticky vypočtou jako extrémní případy.

Normové posouzení kotev podle návrhové normy

Dalším posouzením je posouzení únosnosti kotev podle návrhových norem (EN, ACI/AISC, AUS). Konkrétní uvažovanou normu lze vidět v nastavení, kde je také možné zvolit jinou v závislosti na typu použitého kotvení (patní deska v přímém kontaktu s betonem, patní deska s podlitím a patní deska s mezerou), a také požadovanou normu podle regionální praxe.

Implementované normy: EN 1992-4, EN 1993-1-8, EN 1994-1-1, ACI318-19, AISC 360-16, AS3600, AS 5216, AS 4100

Nastavení normy lze změnit v Nastavení projektu, kde se kapitoly zobrazí podle normy zvolené při vytvoření projektu. Při importu z Connection se doporučuje zkontrolovat, zda je nastavena stejná norma (pozor, norma se nenastavuje automaticky dle nastavení v aplikaci Connection).

Každý řádek v tabulce posouzení kotev lze rozbalit a zobrazit použitou rozhodující rovnici ve standardním matematickém zápisu. 

Zobrazení obsahuje aktuální hodnoty modelu získané přímo z aktivního projektu spolu s úplnými mezivýpočty, které propojují základní vlastnosti materiálu s výslednou únosností. Každá položka obsahuje explicitní odkazy na příslušnou kapitolu nebo článek normy, stejně jako vysvětlení symbolů určujících, zda hodnoty vycházejí z vlastností materiálu nebo z nastavení projektu. 

V kapitole Teoretické základy - Posouzení mezního stavu únosnosti je každé posouzení podrobně vysvětleno, včetně všech použitých vzorců.

Poznámka: Dokončeno a vydáno v IDEA StatiCa 26.1.

Kotvení výztuže a kotev

Posouzení Kotvení výztuže a kotev vám poskytuje informace o napětí v soudržnosti a celkové síle ve výztuži a kotvách.

Reakce plošných podpor

Sekce Reakce a zatížení obsahuje možnost zobrazit reakce plošných podpor. Reakce lze zobrazit ve dvou režimech:

• Intenzita – Plošné reakce jsou zobrazeny na podepřené ploše betonového bloku pomocí izopásů, které ilustrují rozložení po ploše podpory.

• Výslednice – Výsledná reakce každé podpory je zobrazena jako šipka v těžišti podpory, která udává velikost a směr.

V obou režimech lze reakce zobrazit buď v globálním souřadném systému (GCS), nebo v lokálním souřadném systému (LCS) podpory.

Nová tabulka v Tabulce vlastností uvádí souhrnné reakce jednotlivých podpor, dostupné rovněž v globálních nebo lokálních souřadnicích.

Rozložení reakcí lze navíc vizualizovat v řezech vytvořených uživatelem.

Další pokročilé výsledky

V neposlední řadě můžete v aplikaci zobrazit Doplňkové výsledky – Deformace, Stupeň vyztužení a Tenzorové hodnoty betonu. První typ, Deformace, umožňuje zobrazit deformace nelineárního modelu v MSÚ, vč. deformovaného tvaru.

Stupeň vyztužení zobrazuje hodnoty použité pro výpočet účinku tahového zpevnění.

Tenzorové hodnoty betonu umožňují zobrazit intenzity hlavních napětí v betonu a jejich směr. 

Lze také použít řezy výsledků.

Výsledky Section umožňují náhled na napětí uvnitř betonového prvku. Je možné vytvořit libovolný počet řezů v libovolné rovině.

Pro 3D modely je k dispozici možnost zobrazení výsledků pro beton - Section results. Pro definování nebo úpravu řezů je potřeba použít tlačítko řezu v ovládání pohledu, které se nachází v pravém horním rohu scény.

Poté stačí zapnout tlačítko řezu a výsledky se zobrazí prostřednictvím zadaného řezu.

Případně je možné přepnout pohled z 3D do 2D a pro lepší přehlednost zobrazit vybraný řez ve 2D.

Kontrola napětí 

Pro lepší pochopení výsledků a teorie implementované v aplikaci Detail 3D byla výrazně vylepšena ikonografie. V sekci „Strength" v rámci posouzení napětí betonu naleznete nové ikony a především tooltipy vysvětlující základní teorii. Tyto tooltipy odpovídají teoretickému podkladu.

Uvolněno v IDEA StatiCa verze 24.0.2

Protokol

Stejně jako ve všech našich aplikacích lze všechny výsledky vytisknout do automaticky generovaného protokolu.

Všechny části lze upravovat. Je možné nastavit detailní zobrazení výsledků nebo stručné zobrazení. Lze také přidat uživatelsky definované sekce výsledků.

Podrobnější informace naleznete v popisu v článku Knihovny článků: Protokol v aplikaci Detail – princip je stejný pro 2D i 3D moduly.

Výkaz materiálu (VM)

Výkaz materiálu je doplněk ke standardnímu protokolu. Seskupuje pruty, ke každému zobrazuje rozměry ohybů, uvádí každý prut podle velikosti a počtu a sčítá hmotnost vyztužení.

Výkaz materiálu obsahuje

• Sestavy vyztužení — každá sestava vyztužení v modelu, uvedená po položkách.
• Schéma jednotlivých vložek — ke každé položce schéma výztuže s rozměry, včetně délek jednotlivých ramen každého ohybu.
• Seznam výztuže — průměry, délky a počty všech prutů.
• Celková hmotnost — celková hmotnost veškerého vyztužení použitého v modelu.

Volba způsobu zobrazení vyztužení

V záhlaví výkazu materiálu můžete zvolit, jak bude výkaz vyztužení zobrazovat:

• Jeden obrázek celého modelu — zobrazí veškeré vyztužení společně v jediném pohledu.
• Jeden obrázek pro každou skupinu — každá skupina prutů je zobrazena samostatně.

Kterou možnost použít: u hustě vyztuženého modelu je vhodnější možnost zobrazení po sestavách. Pokud jsou všechny pruty zobrazeny v jednom pohledu, sestavy se překrývají a je obtížné poznat, ke které položce se daný řádek výkazu vztahuje. Rozdělením pohledu na jeden obrázek pro každou sestavu zůstane každý řádek výkazu spárován s jednoznačným obrázkem.

Export do DXF

Seznam vyztužení lze exportovat do DXF, takže výkaz lze přenést do prostředí CAD a použít přímo při tvorbě výkresů, místo aby se musel znovu přepisovat.

Rozměry ohybů se při exportu zachovají — délky ramen každého ohybu zůstávají v DXF čitelné — díky čemuž je exportovaný seznam použitelný jako výkaz ohýbané výztuže.

Rozsah a známá omezení

• Rozsah exportu do DXF: export do DXF zahrnuje pouze seznam vyztužení. Samotné 3D pohledy se v této verzi neexportují. 
• Nejde o kompletní sadu výkresů: tato funkce je výkaz materiálu pro vyztužení, nikoli kompletní sada výkresů. Poskytuje množství a položkový výkaz prutů — nikoli výkresy vyztužení.

Poznámka: Vydáno ve verzi IDEA StatiCa 26.1.