Jednotlivá posouzení požadovaná normou ACI 318-19 se vyhodnocují na základě přímých výsledků poskytnutých modelem. Posouzení se provádějí pro pevnost betonu, pevnost vyztužení a kotvení (smyková napětí v soudržnosti).
Pevnost – beton
Pevnost betonu v tlaku se vyhodnocuje jako poměr mezi maximálním ekvivalentním hlavním napětím fc,eq (v předchozím textu také σc,eq ) získaným z analýzy metodou konečných prvků a mezní hodnotou f'c,lim.
Ekvivalentní hlavní napětí vyjadřuje ekvivalentní jednoosé napětí pro obecný trojosý stav napětí.
Hodnotu fc,eq lze proto přímo porovnat s mezními hodnotami jednoosé pevnosti. Tento vztah je odvozen z implementace Mohr-Coulombovy teorie plasticity při konzervativním předpokladu úhlu vnitřního tření φ = 0°.
Pevnost – vyztužení
Pevnost vyztužení se vyhodnocuje v tahu i v tlaku jako poměr mezi napětím ve vyztužení v trhlinách fs a stanovenou mezní hodnotou fy,lim.
Pevnost – kotvy
Kotvy se posuzují na normálová napětí obdobným způsobem jako vyztužení, přičemž se stanoví mezní hodnota fy,lim.
Pro snazší orientaci v následujícím textu nejprve rozdělíme kotvení do tří skupin z hlediska normového posouzení podle ACI nebo AISC.
Skupina 1
- Typy kotvení
- Předem zabetonovaná kotevní deska
- Patní deska – vzdálenost = přímo
- Patní deska – vzdálenost = maltová spára – tloušťka malty menší než 0,5násobek průměru kotvy
- Jednotlivá kotva s vyčnívající délkou menší než 0,5násobek průměru kotvy
- Normová posouzení kotev (ACI / AISC)
- Tah/tlak
- Všechny typy kotev v tahu – ACI 318-19 kap. 17.6.1.2
- Všechny typy kotev v tlaku – AISC 360-16 kap. E
- Smyk bez ramene síly
- Materiál šroubu – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (b)
- Spřahovací trny – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (a)
- Vyztužení – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (b)
- Interakce tahu a smyku – ACI 318-19 kap. 17.8
Skupina 2
- Typy kotvení
- Patní deska – vzdálenost = maltová spára – tloušťka malty větší než 0,5násobek průměru kotvy
- Normová posouzení kotev (ACI / AISC)
- Tah/tlak
- Všechny typy kotev v tahu – ACI 318-19 kap. 17.6.1.2
- Všechny typy kotev v tlaku – AISC 360-16 kap. E
- Smyk s ramenem síly
- Materiál šroubu – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (b) + kap. 17.7.1.2.1.
- Spřahovací trny – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (a) + kap. 17.7.1.2.1.
- Vyztužení – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (b) + kap. 17.7.1.2.1.
- Interakce tahu a smyku – ACI 318-19 kap. 17.8
Skupina 3
- Typy kotvení
- Patní deska – vzdálenost = mezera
- Jednotlivá kotva s vyčnívající délkou větší než 0,5násobek průměru kotvy
- Normová posouzení kotev (ACI / AISC)
- Tah/tlak (s boulením)
- Všechny typy kotev v tahu – ACI 318-19 kap. 17.6.1.2
- Všechny typy kotev v tlaku – AISC 360-16 kap. E3
- Ohyb
- Pro všechny typy kotev – AISC 360-16 kap. F11
- Smyk
- Pro všechny typy kotev – AISC 360-16 kap. G
- Interakce osové síly a ohybu
Únosnost kotvy v tahu podle ACI 318-19 kap. 17.6.1.2
kde:
- ϕa,t – součinitel redukce pevnosti pro kotvy v tahu podle ACI 318-19 kap. 17.5.3 (a)
- Ase,N – tahová plocha průřezu (redukovaná o závit)
- futa – specifikovaná pevnost oceli kotvy v tahu, která nesmí být větší než 1,9 fya a 860 MPa
Únosnost kotvy ve smyku podle ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (a)
Pevnost oceli ve smyku pro spřahovací trny se stanoví jako:
kde:
ϕa,v – součinitel redukce pevnosti pro kotvy v tahu podle ACI 318-19 kap. 17.5.3 (a)
Ase,V – tahová plocha průřezu (redukovaná o závit)
futa – specifikovaná pevnost oceli kotvy v tahu, která nesmí být větší než 1,9 fya a 860 MPa
Únosnost kotvy ve smyku podle ACI 318-19 kap. 17.7.1.2 (b)
Pevnost oceli ve smyku pro kotvy z materiálu šroubu a vyztužení se stanoví jako:
kde:
- ϕa,v – součinitel redukce pevnosti pro kotvy v tahu podle ACI 318-19 kap. 17.5.3 (a)
- Ase,V – tahová plocha průřezu (redukovaná o závit)
- futa – specifikovaná pevnost oceli kotvy v tahu, která nesmí být větší než 1,9 fya a 860 MPa
Únosnost kotvy připojené k podkladu s maltou ve smyku – ACI 318-19 kap. 17.7.1.2.1
Pokud se kotvy použijí s vyrovnávací maltovou podlívkou (skupina 2), návrhová pevnost vypočtená podle 17.7.1.2 se vynásobí součinitelem 0,80.
Interakce tahu a smyku podle ACI 318-19 kap. 17.8
Interakci mezi tahem a smykem je dovoleno zanedbat , pokud je splněna podmínka (a) nebo (b).
(a) Nua/(ϕNn) ≤ 0,2
(b) Vua/(ϕVn) ≤ 0,2
Pokud je Nua/(ϕNn) > 0,2 pro rozhodující pevnost v tahu a Vua/(ϕVn) > 0,2 pro rozhodující pevnost ve smyku, musí být splněna rovnice (17.8.3).
Únosnost kotvy v tlaku podle AISC 360-16 kap. E3
kde:
- ϕa,t – součinitel redukce pevnosti pro kotvy v tlaku podle AISC 360-16 kap. E1
- (a) Pokud: nebo
- (b) Pokud: nebo
- Ag – celková plocha průřezu prvku
- E – modul pružnosti oceli
- – kritické napětí při pružném boulení
- Fy – specifikovaná minimální mez kluzu použitého typu oceli
- – poloměr setrvačnosti
- – moment setrvačnosti šroubu
Únosnost kotvy v ohybu podle AISC 360-16 kap. F11
kde:
- – plastický modul průřezu šroubu
- – pružný modul průřezu šroubu
Únosnost kotvy ve smyku podle AISC 360-16 kap. G
kde:
- AV = 0,844As – smyková plocha
- As – plocha šroubu redukovaná o závit
Drcení betonu na rozhraní kotva–beton
Únosnost kotvy ve smyku je rovněž omezena z hlediska drcení betonu na rozhraní kotva–beton. Mezní hodnoty a způsob jejich stanovení jsou podrobně popsány v článku - Chování kotev ve smyku v železobetonu. Jakmile kontaktní síla dosáhne této meze, aktivuje se kritérium zastavení a analýza se ukončí dříve, než je únosnost překročena.
Posouzení vytržení kotev s hlavou (podložky a spřahovací trny)
U kotev s hlavou je implementováno doplňkové kritérium zastavení pro posouzení otlačení (drcení) betonu nad hlavou kotvy – vytržení. Během analýzy se sleduje tlaková síla přenášená kontaktem hlavy s betonem a porovnává se s mezní hodnotou podle ACI 318-19, článek 17.6.3.2.2a (porušení vytržením u kotev s hlavou).
kde:
- je součinitel redukce pevnosti – tabulka 17.5.3(c)
- Abrg je čistá nosná plocha hlavy trnu, kotevního šroubu nebo žebírkové výztužné tyče s hlavou (bez plochy dříku).
- f'c je specifikovaná pevnost betonu v tlaku
- je součinitel vlivu trhlin při vytržení podle 17.6.3.3 a vždy se uvažuje hodnotou 1,0, tj. hodnotou pro beton s trhlinami. To je v souladu s přístupem CSFM používaným v aplikaci Detail, kde se pevnost betonu v tahu zanedbává a předpokládá se, že beton je v tahu porušen trhlinami.
Jakmile kontaktní síla dosáhne této normové meze, aktivuje se kritérium zastavení a analýza se ukončí dříve, než je únosnost při vytržení překročena.
Kotvení - Napětí v soudržnosti
Smykové napětí v soudržnosti se vyhodnocuje samostatně jako poměr mezi napětím v soudržnosti τb vypočteným analýzou metodou konečných prvků a pevností soudržnosti fbu.
Ačkoli pevnost soudržnosti není v ACI 318-19 explicitně definována, výpočet kotevní délky lze nalézt v kapitole 25.4.2. Protože je však pevnost soudržnosti základním vstupem pro stanovení kotevní délky, viz R25.4.1.1 a ACI Committee 408 1966, lze pevnost soudržnosti vypočítat následujícím způsobem:
Předpokládejme, že pokud výztužnou tyč zakotvíme do betonového bloku na kotevní délku ld nebo větší, povede vytahování výztuže k přetržení výztuže, nikoli k vytržení z betonu. To lze zapsat následujícím vztahem.
kde:
db je průměr výztužné tyče, ld je kotevní délka, fbu je pevnost soudržnosti, fy je mez kluzu výztuže a As je plocha průřezu výztužné tyče.
Z předchozího lze snadno odvodit vztah pro výpočet pevnosti soudržnosti:
Kotevní délka ld se poté stanoví podle ACI 318-19, tabulka 25.4.2.3, následovně:
kde:
C = 25 (2,1 pro metrické jednotky) pro tyče č. 6 a menší a žebírkové dráty, C = 20 (1,7 pro metrické jednotky) pro tyče č. 7 a větší, λ = 1,0 pro beton běžné objemové hmotnosti, ψt, ψe, ψg se stanoví podle ACI 318-19, tabulka 25.4.2.3.
Podporováno je pouze vyztužení bez povrchové úpravy nebo pozinkované, proto ψe = 1,0. Součinitel ψg se určí automaticky podle třídy výztuže a ψt se odvodí automaticky z polohy vyztužení v modelu a ze směru betonáže, který lze v aplikaci nastavit pro každou položku projektu následovně.

Tato posouzení se provádějí vzhledem k příslušným mezním hodnotám pro jednotlivé části konstrukce (tj. přestože je pro beton i pro vyztužení zadána jediná třída materiálu, výsledné pracovní diagramy napětí-přetvoření se budou v jednotlivých částech konstrukce lišit v důsledku vlivu tahového zpevnění a tlakového změkčení).
Kotvení - Celková síla
Celková síla Ftot a mezní síla Flim
Celková síla Ftot je výsledkem analýzy metodou konečných prvků a lze ji definovat dvěma způsoby.
kde As je plocha průřezu výztužné tyče a fs je napětí v tyči.
Nebo jako součet kotevní síly Fa a síly v soudržnosti Fbond.
kde Fa je skutečná síla v kotevní pružině a Fbond je síla v soudržnosti, kterou lze získat integrací napětí v soudržnosti τb po délce výztužné tyče l.
Cs je obvod výztužné tyče.
Mezní síla Flim je maximální síla v prvku výztužné tyče s ohledem na pevnost tyče a také na podmínky kotvení (soudržnost mezi betonem a vyztužením a kotevní háky, smyčky apod.).
kde Cs je obvod výztužné tyče a l je vzdálenost od počátku tyče k posuzovanému bodu.

kde Flim,add je dodatečná síla vypočtená z velikosti úhlu mezi sousedními prvky. Flim,2 musí být vždy menší než Fu.
Dostupné typy kotvení v CSFM zahrnují přímou tyč (tj. bez redukce na konci kotvení), 90° hák, 180° hák, dokonalou soudržnost a průběžnou tyč. Všechny tyto typy spolu s příslušnými součiniteli kotvení β jsou pro podélnou výztuž znázorněny na obr. 5.3.3. Hodnoty použitých součinitelů kotvení jsou odvozeny porovnáním vztahu z ACI 318-19, článek 25.4.3.1, a vztahů z ACI 318-19, článek 25.4.2.3. Je třeba poznamenat, že přes různé dostupné možnosti rozlišuje CSFM tři typy konců kotvení: (i) bez redukce kotevní délky, (ii) redukce kotevní délky o 30 % v případě normalizovaného kotvení a (iii) dokonalá soudržnost.

Součinitel kotvení pro třmínky je vždy β = 1,0.
Aby byl výpočet v souladu s ACI, musí se použít kotevní pružina; kotevní pružina je upravena součinitelem β, a uživatel proto musí při definování počátečních a koncových podmínek vyztužení použít jeden z dostupných typů kotvení.


